12.09.2024 | Zprávy
Sádrokarton je lehký materiál, který se hodí pro stavbu příček, podhledů, suché podlahy nebo jako konstrukční deska v dřevostavbách. Druhů sádrokartonových desek najdeme na trhu opravdu mnoho a neustále se vyvíjejí, ale jedno mají společné. Jejich základními surovinami pro výrobu jsou sádrovec a papír. Kdy vůbec vznikl sádrokarton a jak probíhá samotná výroba?
V Horních Počaplech u Mělníka se sádrokarton vyrábí již 25 let. V roce 1997 byl položen základní kámen výrobního závodu a o necelý dva roky později sjela z výrobní linky první sádrokartonová deska. Dnes bychom vyrobenými deskami pokryly skoro celé území Prahy (490 km2), což odpovídá 67 000 fotbalových hřišť.
Sádrokarton si prošel významným vývojem
Využití sádry ve stavebnictví zaznamenáváme již 1500 let před Kristem, kdy staří Egypťané sádrové chodníky využili v Údolí králů. Za přímého předka dnešního sádrokartonu bychom mohli považovat desky z dehtového papíru. Když totiž americký podnikatel Augustine Sackett hledal do tohoto materiálu náhradu dehtového pojiva (jelikož dehet měl při dovozu do teplejších oblastí problém s odolností proti vysokým teplotám) experimentoval i se sádrou. A první sádrokarton byl na světě. Patentovat si jej nechal v roce 1894. Mimo Ameriku se však vynález šířil jen velmi pomalu. Evropané totiž dlouho dávali přednost tradičním materiálům a třeba v Německu se tak sádrokarton začal využívat až koncem 30. let minulého století. Skutečný zlom však přišel až po druhé světové válce, kdy poničený kontinent potřeboval co nejrychleji postavit statisíce bytů pro rychle rostoucí populaci.
Celosvětově se sádrokarton vyrábí už 130 let. V České republice ovšem jeho obliba výrazně vzrostla po listopadu 1989, kdy jej lidé díky snadnému a rychlému použití často volili jako materiál pro rekonstrukce koupelen v panelových domech – primárně byl tedy využíván pro přepažení místností. V průběhu let se jeho funkce významně měnila a jeho vlastnosti a využití se neustále posouvaly dál. Již dlouhou dobu nejsou k dispozici pouze základní druhy sádrokartonových desek. „Na českém trhu jsme např. významně pozvedli téma vzduchové neprůzvučnosti díky řešení s Modrou akustickou deskou. Oproti minulosti je totiž akustický komfort důležitým kritériem při výběru nového bydlení, ale i při rekonstrukci,“ vysvětluje Milan Daněk, odborník na sádrokartonové desky Rigips. Konstrukční deskou RigiStabil a deskou Habito® H jsme posunuli i úroveň mechanické odolnosti sádrokartonových systémů. Tyto desky výrazně usnadňují a zvyšují kapacitu kotvení břemen, ale i zjednodušují některá konstrukční řešení. „Díky jejich pevnosti se dnes při kotvení břemen obejdeme bez vyztužujících výdřev nebo můžeme speciální bezpečnostní konstrukce montovat i bez vrstev plechu,“ doplňuje Milan Daněk.
Sádrovec a papír jako základ
Základní surovinou pro výrobu sádrokartonu je sádrovec a papír. První složka se přesněji nazývá dihydrát síranu vápenatého (chemické značení CaSO₄·2H₂O). Sádrovec se vyskytuje běžně i v přírodě, nicméně jeho čistota nebývá vysoká a obsahuje množství nežádoucích příměsí.
Druhou variantou je získání suroviny jako vedlejšího produktu tepelných elektráren, čehož využívá i výrobní závod Rigips. A kde se v elektrárně bere sádrovec? Důvodem je ochrana životního prostředí. Aby elektrárny nevypouštěly škodlivé oxidy síry (způsobující kyselé deště), musí se jejich zplodiny odsířit, a k tomu se využívá vápenec. Jak už chemický vzorec sádrovce napovídá, vápník a síra hrají v sádrovci důležitou roli.
Obr.: Získávání sádrovce z elektrárny, zdroj: Rigips, Saint-Gobain
Papír je do závodu dovážen ve velkých rolích. Sklady jsou zde dimenzovány na cca týden výroby. Papír pro výrobu sádrokartonu musí být velmi pevný, především v delším rozměru desky. To se papírnám daří i přesto, že papír tvoří primárně recyklát. Role papíru mají průměr až 2 metry a hmotnost až 3 tuny. Na jedné může být namotán až 13 km dlouhý pás.
Ve výrobním závodě Rigips v Horních Počaplech se od začátku výroby, za posledních 25 let, spotřebovalo tolik papíru, že bychom omotali zeměkouli více než 17x. Minimálně 90 % tohoto papíru pochází z recyklátu. Díky tomu se snižuje spotřeba papíru z primárních zdrojů.
Energeticky nenáročná výroba
Výroba sádrokartonu je poměrně jednoduchý energeticky nepříliš náročný proces. Nepoužívají se v jeho průběhu vysoké teploty jako například u pálení cihel. Výrobní proces jedné sádrokartonové desky trvá zhruba hodinu, což se ovšem může lišit podle typu desky.
Obr.: Výrobní proces sádrokartonu, zdroj: Rigips, Saint-Gobain
Ze sádrovce se po kalcinaci smícháním s vodní párou vytvoří sádra. Ta se ochladí a smíchá s dalšími surovinami. Přidávání surovin je dáno potřebnými vlastnostmi výsledné desky. Pro výrobu sádrokartonových desek se používají speciální papíry s vysokou pevností (pevnost papíru určuje z cca 80–90 % pevnost sádrokartonové desky). Na papír se tiskne označení desky a datum výroby. Následně je na něj mixérem nanášena mokrá kašovitá směs sádry a přidaných chemikálií (dle typu konkrétní desky), a po ní je nanesena horní vrstva papíru. Takto připravený sendvič ihned zarovnává dvojice válců do požadované tloušťky. V této fázi si je již deska podobná, je ale stále měkká. V tuto chvíli také dochází ke kontrole kvality (především tloušťky desky) laserem.
Tuhnutí sádry probíhá na několik set metrů dlouhém dopravníku. Na konci tohoto dopravníku má deska již dostatečnou pevnost a je dělena na desky na kontinuálních nůžkách. Takto oddělené desky se obracejí a rovnají do jednotlivých pater sušičky. V sušičce se odpařuje nadbytečná chemicky nevázaná voda a současně se touto zvýšenou teplotou aktivuje škrob pro dosažení dobré přilnavosti papírového kartonu k sádrovému jádru desky.
Po vysušení se desky rozřezávají a ořezávají na finální rozměry, rovnají na palety a odvážejí se připravené k expedici do skladu. Jednotlivé zakázky sádrokartonových desek se kompletují s dodávaným příslušenstvím.
Sádrokarton lze dobře recyklovat
A co se děje s odpadem z přejezdů výroby, popřípadě s odřezky sádrokartonu ze staveb? Protože proces tuhnutí sádrovce je vratný, tak tento materiál, po vytřídění a rozemletí na recyklační lince, je zpětně zpracován a jako počáteční surovina opět vstupuje do výroby.
Z toho vyplývá, že i sádrokarton ze staveb lze recyklovat, a v Rigipsu na to myslíme. Desky musí být nové, bez tmelů, příměsí, zbytků barev, šroubů či jiných nepatřičných materiálů či chemikálií. V západních zemích je zpětný odběr tohoto stavebního materiálu běžnou záležitostí, a i u nás si to lidé začínají postupně uvědomovat. Věnují úsilí vytřídění sádrokartonového odpadu, a tak pomáhají chránit životní prostředí.
Navíc od roku 2023 Rigips využívá pro dopravu vstupních surovin vlečku. To umožňuje přepravit 35 % materiálu vlakem, čímž se snižuje zátěž životního prostředí. Využití vlečky nahradilo 2 800 kamionových jízd ročně, což výrazně snížilo emise CO2.