18.05.2022 | Zprávy
Rozhovor s Lenkou Kouřilovou z ateliéru K4.
Lenka pracuje v K4 jako samostatný architekt. Zaměřuje se na architekturu staveb a design interiéru. Na počátku kariery působila v ateliéru Kuba Pilař architekti, kde jako spoluautor získala ocenění Grand Prix Obce architektů za novostavbu a interiér stavba knihovny FFMU v Brně. Během následného působení ve firmě K4 se věnuje navrhování administrativních, polyfunkčních a průmyslových budov jako celku a také se zde zaměřuje na návrhy interiérů. Od roku 2015 se podílí na tvorbě nového designu České spořitelny, kde je hlavním architektem pro Českou republiku.
Kolik lidí pracuje ve vašem ateliéru a jaká je historie jeho vzniku?
Náš ateliér vznikl už před 26 lety, ale v té době měl pochopitelně pouze pár kmenových zaměstnanců. Postupem času se rozrůstal a dnes máme přes 50 zaměstnanců, kam započítávám i naši pražskou pobočku. Na našem trhu tedy patříme k těm středně velkým až větším architektonickým kancelářím. Co se mi ale na K4 líbí asi nejvíc, kromě skvělé party mladých lidí, je, že se podílíme na těch nejzajímavějších projektech, které se v naší republice tvoří. Technologický park v Brně, obchodní centrum Nová Karolina v Ostravě nebo Hotel Vista na Dolní Moravě – už si ani nedokážu představit tyto prostory bez námi navržených staveb.
Jak moc do procesu její tvorby zasahuje sám klient a kam už ho nepustíte?
Klient práci platí, takže samozřejmě může mít konečná rozhodnutí a jeho názor je potřeba respektovat. Na druhou stranu, pokud si nás na nějakou práci najal, asi věří našim schopnostem a zkušenostem. Je to vždy o tom si na začátku vyjasnit role, ať se pak právě s klientem nedostaneme do rozporu, co je anebo co není naším úkolem a v čem by naopak klient měl přinášet svá rozhodování. Při zakázkách jako jsou třeba rodinné domy nebo interiéry bytů, tak tam se spolupráce mezi klientem a architektem může stávat více osobnější, klient může mít konkrétnější požadavky, které je potřeba do návrhu zohlednit.
Ceníte si spíš klienta s jasným názorem nebo si ho raději formujete?
Zkušenosti klientů jsou většinou ku prospěchu celého projektu. Já osobně mám tedy ráda, když už na začátku klient tuší, co pro něj můžeme udělat a jakou pro něj přinášíme přidanou hodnotu. I nám to usnadní práci a ušetří čas, protože se s klientem snáze můžeme naladit takzvaně na stejnou notu.
Navrhujete raději interiéry nebo stavby?
Interiér a exteriér jsou spojené nádoby, neoddělitelné a navzájem na sebe působící. Pokud bych si ale měla vybrat, tak dělám raději na interiérech, protože v těch nakonec člověk žije, pracuje, zkrátka tráví čas. A jejich navrhování mne opravdu naplňuje. Navíc je u interiéru větší možnost popustit uzdu svojí kreativity. Existuje tisíce možností, jak interiér pojednat. Je důležité nastavit si určité cesty a principy spolu s lidmi, pro které interiér navrhujete. Naladit se na podobnou notu. Je pro mne také důležité, aby klient byl spokojený. Proto kladu důraz na prezentaci návrhu a vzorování prvků, aby byl klient opravdu s návrhem důkladně seznámen. V K4 Space, kde se interiéry zabýváme a která je součástí skupiny K4, se touto cestou vydáváme.
Jaké typy zakázek máte nejraději a proč?
Výzvou jsou pro mne osobně rekonstrukce budov. Budově můžete dát novou náplň, vyzdvihnout její kvality, posílit její význam v dané lokalitě. Je to pro mne v podstatě takový ekologický přístup v architektuře, kdy recyklujeme. Také preferuji, pokud nezůstane jen u studie. Architekt může řešit všechny stupně dokumentace a aktivně se účastní realizace. Prostě je fajn dotáhnout stavbu do konce.
Na čem byste určitě odmítla pracovat?
Mám v projekčním ateliéru K4 tu možnost v určitém (architektonickém) směru zakázku ovlivnit, tedy každá akce je pro mě výzvou. Myslím, že je na zakázkách velké plus, pokud si architekt s investorem takzvaně sednou.
Co říkáte na nový stavební zákon, proces jeho vzniku? Převažují v něm, podle vás, spíš klady nebo zápory?
Nový stavební zákon sází v prvé řadě na digitalizaci procesu a centralizaci stavebních úřadů. Když vezmeme v úvahu nynější digitální gramotnost pracovníků stavebních úřadů, musíme být, alespoň ve výhledu prvních let fungování hodně skeptičtí. A ve věci centralizace opět zkušenost z fungování úřadů obecně vyvolává oprávněnou obavu z toho, že nové nezkušené centrální úřady vzniknou a žádné staré nezaniknou, ale třeba jsme jen zbytečně skeptičtí…
Martin Kubín, šéfredaktor profi magazínu Obklady, dlažba & sanita
