19.10.2020 | Zprávy
Jak jste se dostal k projektování a jak dlouho se jím zabýváte?
Vystudoval jsem Fakultu architektury na ČVUT v Praze, absolvoval roční architektonickou stáž na Tampere University of Technology ve Finsku a také magisterský program filmové scénografie na Divadelní fakultě AMU. Zkušenost ze spolupráce s lidmi z ateliérů Bílek Associates a Mimolimit v průběhu studií a následujících let mě nasměrovala k samostatné práci, nejprve společně s Kryštofem Štulcem a později, tedy posledních 12 let, samostatně.
Jaké je vaše hlavní zaměření?
Zabýváme se především obytnými stavbami, od urbanistických studií přes bytové domy k individuálním stavbám s autorsky navrženým interiérem, někdy i včetně svítidel, zaměření je nicméně širší. Navrhovali jsme generel letiště i obálku časopisu pro překlad světové literatury. Scénografická zkušenost se zúročuje ve výstavních realizacích.
Foto: Nájemní provozovna či studio v bývalé sklepní prádelně činžovního domu PRVOT
Lze nějak definovat váš styl?
To je spíše otázka na někoho, kdo dokáže moje realizace vidět s větším odstupem. Snažím se ale soustředit se především na prostorové řešení a práci se světlem, hlavně přirozeným. Mám rád klasické materiály, raději elegantní než extravagantní. A do značné míry se ve výsledku odrazí osobnost stavebníka. Pozoruju na svých dotažených realizacích zpětně, že představují v rámci architektonické formy jistou ilustraci, rozvinutý otisk vlastně teprve budoucího uživatele.
Jaké obklady v koupelnách preferujete a proč?
Dávám přednost materiálům bez zřetelného dobového určení, řekněme že se záměrně vyhýbám „trendy“ řešením. Občas mě to svádí až možná k trochu historickým řešením. Terazzo, bílé dlaždičky, omyvatelné štuky, občas beton i kámen, jednoduchá sanita. Koupelny, které i po letech působí jako koupelny, ne otisk módy toho kterého roku.
Myslíte si, že trend velkoformátových obkladů zase skončí a přijde návrat malých formátů?
Velkoformátové dlaždice mám samozřejmě rád a také je používám. Nikdy jsme se ale nevzdali ani těch malých, mohou docela dobře existovat i vedle sebe v jedné spíži či koupelně.
Jak vnímáte nové materiály, které se díky svým vlastnostem začínají objevovat i v koupelnách? Na mysli mám například voděodolný vinyl.
Především je nevnímám jako nové, mám s nimi zkušenost ze Skandinávie, kde se běžně používaly už před mnoha lety. Považuju je za přínosné rozšíření možností pocitu, který jde v koupelně vytvořit. Jsou situace, kdy zbavit koupelnu úplně dlaždiček, jejich tvrdých povrchů a spar, je přesně to potřebné. Není třeba dveřmi koupelny vcházet do jiného, kachlíkovaného světa. Proto rád používám i omyvatelné štuky nebo výmalby.
Foto: Volně členěný prostor bytu v developerské novostavbě
Souhlasíte s názorem, že rohové vany jsou přežitek z devadesátých let? Jsou přece výrazně pohodlnější a praktičtější než volně stojící vany, které letí dnes…
Zařadím se do zástupu architektů, kteří si myslí, že rohové vany nejsou pohodlnější a vůbec už ne praktičtější než vany podél jedné stěny. Rohová vana může vyřešit opravdu malou koupelnu, k tomu také byla vymyšlená. Ale v dobře rozvrženém prostoru mi opravdu nedává smysl a většinou ho spolehlivě zabíjí. S volně stojící vanou je také potřeba trochu zacházet, v malé koupelně bez pořádného okna také asi moc smysl dávat nebude.
Pokud máte neomezený prostor, instalujete pračku do koupelny nebo jí vymístíte jinam?
Snažím se dávat pračku mimo koupelnu, kde to jen jde. Horší jsou možnosti prostoru pro sušení prádla, který je nakonec vždy potřeba, a organizace zacházení s prádlem vůbec. To už se koupelen dotýká docela blízce.
Celý rozhovor s architektem Janem Klempířem o prostoru, materiálech a koupelnách najdete v novém vydání časopisu Obklady, dlažba & sanita č. 4/2020.
Ing. arch. MgA. Jan Klempíř
- Jan Klempíř je autorizovaným architektem České komory architektů. Absolvoval Fakultu architektury ČVUT a katedru scénografie Divadelní fakulty AMU v Praze.
- Studoval architekturu a urbanismus na TUT Tampere ve Finsku.
- Spolupracoval s atelierem Bílek Associates a studiem Mimolimit (B.Škorpilová, J.Nedvěd), působil na středočeském památkovém ústavu, poté společně s Kryštofem Štulcem založil Atelier.. (dvě tečky), od roku 2007 pracuje samostatně. Věnuje se návrhům staveb i interiérů s důrazem na jejich prostorové řešení. Dům na náměstí v Nýřanech (společně s K.Štulcem) byl nominován na Cenu Klubu za starou Prahu za novou architekturu v historickém prostředí, výstava 100 let 100 předmětů 100 příběhů (společně s kurátorem J.Jarešem a grafikem J.Šerých) obdžela Cenu Miloslava Petruska University Karlovy.
Martin Kubín
šéfredaktor časopisu Obklady, dlažba & sanita